Volba královny krásy
Z nenávisti k lásce je někdy krátká cesta
Jelikož jsem byl loni v říjnu v redakci státní televize teprve elévem se
sotva devítiměsíční reportérskou
praxí, zpráva, že si mě volá na kobereček sám generální ředitel, mě docela
vyděsila. Cestou po dlouhých
chodbách monstrózní budovy jsem si dosadil podle mého jediný možný důvod,
kterým
mohlo být jedině
propuštění. Patrně pro nadbytečnost, jelikož žádného přestupku jsem si nebyl
vědom. Ale nebylo tomu tak. Po
zaklepání se ozvalo hlasité Vstupte! A hned u dveří mi ředitel potřásl rukou a
posadili jsme se do křesel. Řekl
mi, že má o mé práci výborné reference a zeptal se, zda trpím stydlivostí nebo
nervozitou a zda se cítím na
náročnou práci, která mě může vmžiku proslavit. Ne, že bych si tím byl tak
úplně
jist, ale popřel jsem to první a
potvrdil to druhé. Hned poté na mě vybalil, že chce, abych uváděl v přímém
přenosu dubnovou finálovou volbu
Miss republiky. Narovinu mi sdělil, že spousta známých televizních tváří mu to
již odmítla.
Brzy jsem pochopil, proč mi to říká skoro s půlročním předstihem. Budu si
totiž muset nejen připravit
své vystoupení minutu od minuty, ale připravit se i na všechna eventuální
selhání a hlavně vejít v kontakt se
všemi uchazečkami a zjistit si o nich všechno, co by mohlo diváky zaujmout, a
podle okolností to vybalit
v zájmu vyplnění mezer v přímém přenosu naostro.
Na své staré pracoviště jsem skoro přestal docházet, jelikož práce s přípravou
volby Miss bylo opravdu
nad hlavu. V prosinci proběhly krajská kola, z nichž postupují vždy první dvě
účastnice do finálového kola.
Jelikož má naše země celkem devět krajů, čekalo mne kontaktování osmnácti
krasavic či jejich rodičů, chlapců
nebo známých, od kterých jsem se snažil vytahat nejen informace, ale i
vyslovené
drby o jednotlivých
finalistkách. Několikrát se mi podařilo smluvit si schůzku přímo s dotyčnou, a
byla to opravdu muka obraznosti,
neboť dívky si dobře uvědomovaly, že jako moderátor volby mohu každé z nich do
značné míry zlepšit nebo pokazit naděje.
Dalo děsivou práci udržet si ode všech profesionální odstup. Všechny byly
opravdu přenádherné, urostlé a štíhlé
a předcházely si mne tak, až jsem si nebyl jist, zda sním či bdím. Myslel jsem
na ně pořád, a tak se stalo, že jsem
přišel i o svou dosavadní dívku, u které na to konto vypukly záchvaty
žárlivosti. Byl jsem ale odhodlán tu práci dokončit.
Jistý problém byl, že se dívky snažily stylizovat v co nejlepším světle, a tak
informace, co jsem o nich měl, se
podobaly jako vejce vejci.
Nejdéle mi jejich zjišťování trvalo u vítězky z Jižní Moravy, jménem
Veronika. Byla nakonec jedinou,
se kterou jsem se před volbou neviděl osobně, což mne mrzelo, protože jsem
cítil, že snad právě jí bych mezi vší
nádherou bůhvíproč dal na první místo. I z fotografie bylo znát jakési
zvláštní
kouzlo její duše, zvláštní něha, co
jí vyzařovala z obličeje. Byla z Mikulova až u rakouských hranic, studovala
druhý rok geologii v Brně a i
jinak byla na roztrhání – hrála volejbal, vedla oddíl skautek, byla
cvičitelkou
aerobiku a kdoví co ještě. Nikdy
jsem jí nezastihl doma.
Ptal jsem se na ní rodičů, sousedů, spolužáků z místního gymnázia i
dalších, všichni ji popisovali jako
milou, veselou, hodnou, obětavou dívku, dokonalého andílka. Ve snaze zjistit
něco konkrétnějšího jsem se zeptal
jejích rodičů, zda má Veronika nějakého chlapce, a dozvěděl se, že měla, ale
před dvěma měsíci spolu přestali
nejen chodit, ale i mluvit a že on se jim teď zcela vyhýbá. Vzal jsem si proto
jeho adresu, byl ze sousední
vesnice, a hned ho navštívil. Nechtěl se mnou vůbec mluvit, ale po troše
přesvědčování a alkoholu mi vyklopil
něco, co mne opravdu překvapilo a co se opravdu mohlo hodit.
Přiblížil se den D. Už tři neděle před ním jsem na akci myslel osmnáct
hodin denně a nazpaměť cvičil
všechny podrobnosti přenosu. Jedná se o dvě kola,v prvním je po úvodním
představení všech soutěžících a
krátké přehlídce v plavkách vybrána polovina uchazeček k postupu do druhého
kola, kde pokračují soutěží volné
tvořivosti (zpravidla zpěv či tanec), přehlídkou ve večerních šatech a také
mají necelou minutu na to, aby se
nějak uvedly samy, co umí, dělají, čím chtějí být atd. Pak už porota hlasuje
naostro za zavřenými dveřmi.
Složení poroty je tajné, neřekli ho ani mně, ale z náhodných setkání v
zákulisí
vím, že jsou to samí chlapi, co
jsou sice při penězích, ale rozhodně bych je nechtěl potkat v noci v lese.
Někteří jsou zjevní homosexuálové.
V prvním kole se nestalo nic neočekávaného, některé dívky projevily při
představování buď extrémní
trému, nebo extrémní nedostatek inteligence, ale to zřejmě nebylo pro komisi
rozhodující. Potěšilo mne, že
Veronika, kterou jsem tajně preferoval, do druhého kola postoupila, ačkoli
neprojevila ani první, ani to druhé.
Veronice zůstalo z prvního kola nejvyšší číslo 18, a tak její přehlídka volné
tvořivosti vyšla až na
závěr. Po nudných tanečních kreacích a klavírních etudách to bylo opravdu
osvěžení. Vlétla na scénu jako
raketa a předvedla nejrychlejší aerobikovou sestavu, jakou jsem kdy viděl.
Salta
a kliky s výskokem, otočky
kolem tří os, zkrátka pastva pro každé nezaujaté oko. A ta postava! Veronika
byla o něco vyšší než její
konkurentky a i na mne s mými 178 centimetry hleděla kousek svrchu. Štíhlá,
ale
ne hubená, zelené oči, dlouhé rovné kaštanové vlasy, rovná ramena,
dlouhatánské
nohy a silné, vypracované ruce, žádný tuk mimo míst, kde má být a jediný
pohled
na ní ji odlišil od ostatních krasavic tím, že její postavu nešlo v žádném
případě označit za měkkou či dětskou. Když sestavu
dokončila, ani nevzdychla a nebyla vidět ani kapka potu. V ten okamžik byla
očividně horkou favoritkou.
Přehlídka ve večerních šatech jí to ovšem mohla trochu pokazit, byla-li
porota pozorná tak jako já.
Očividně jí totiž tlačily střevíčky a vypadalo to, že ve vysokých podpatcích
jde
poprvé v životě. Několikrát i
klopýtla. Když byla přehlídka u konce, nastoupily nyní na výsost vynervované
dívky k tomu, aby převážně jen
oddrmolily svůj naučený proslov o sobě na jednu minutu. Dobře věděly, že jse o
poslední šanci, jak zlepšit svoje
vyhlídky, přesto se proslovy od sebe téměř nelišily a tady přišla chvíle i pro
mne, abych dal k lepšímu to, co
jsem si zjistil sám jiných zdrojů a počkal, jak na to budou dívky reagovat.
Autor: gersheimer