Zápas s dívkou

Před třemi lety jsem byl v zápasnickém týmu na střední škole a musel jsem zápasit s dívkou. Myslel jsem, že to bude legrace, protože byla holka (slabá) a já mužský (silný). Ještě jsem neslyšel, že by holky zápasily. Byl jsem v nižším ročníku, Julie byla ve druhém ročníku na vysoké. Byla hubená a vysoká v těsném modrém dresu a bílými nákolenicemi. Vlasy měla zvláštním způsobem stočené a obličej vůbec nenasvědčoval, že jde o zápasnici. Řekl bych, že vypadala spíš jako roztleskávačka, nebo tanečnice aerobiku. Zdála se mi proti mně slabá a říkal jsem si, že na ni nebudu příliš drsný, abych ji nezranil.

Rozhodčí pískl na píšťalku a zápas začal. Po několika počátečních přetahováních jsem ji zkusil dostat na žíněnku a rychle to ukončit, ale ona se z mého chvatu osvobodila. Zkusil jsem to znovu, ale ona kontrovala, podrazila mi nohy a poslala mě na žíněnku. Překvapilo mě, že to dokázala a než jsem mohl zareagovat, byla na mně . . . ale podařilo se mi uniknout za hranici. Vrátili jsme se do středu kruhu a podíval jsem se na skóre. Šokovalo mne, když jsem zjistil, že prohrávám 4 : 0. Nemohl jsem tomu uvěřit. Sběhlo se to tak rychle a ta dívka byla silnější než vypadala.