Ostýchavá svalnatá Karolína

Karolína není úplne taková jak vypadá …

Měnit školu nebylo nikdy lehké. Bylo třeba nechat za sebou staré přátele, učitele i nepřátele a seznámit se s novými. No, doufejme, že ne s nepřáteli, ale víte co myslím. Mimochodem, jmenuji se Petr a když jsem měnil školu naposled, bylo mi 18. Moc se mi to nehodilo, ale věděl jsem, že to přijde. Zaměstnání mé matky bylo takové, že jsme se museli stěhovat každé 4 roky. Dost dlouho na to, abych si našel životní přátele než je zase ztratím.

Tentokrát jsem zapadl mezi milé lidi docela brzy. Bylo to s nimi fajn a sedli jsme si. Naše parta byla smíšená, kluci i holky, všem bylo 18 a jak bylo mezi mými přáteli zvykem, byla to skupina recesistů. žádné průšvihy nebo něco takového, jen jsme se nechtěli přizpůsobovat davu. Celkem vzato, normální.

Můj nejlepší kamarád byl Brian. Se svými 192 cm mých 160 cm o hodně převyšoval, ale to nevadilo. Vykecávali jsme se o obvyklých tématech jako byly filmy a fotbal, ale nikdy jsem se s ním dobře nepobavil o ženách. Byl vysazen na typy supermodelek, vysokých, vychrtlých (uznávám, že v obličeji hezkých), které mne nikdy nepřitahovaly. Nikdy jsem totiž nikomu neřekl, že jsem fanda silných žen. Žen, které mají svaly. Jeho ideálem byla žena 177 cm vysoká s andělským obličejem, dlouhými blond vlasy, hubená ale s velkými prsy. Můj ideál byla žena také 177 cm vysoká, s andělskou tváří, dlouhými blond vlasy, ale s bicepsy 50 cm v obvodu, vyrýsovaným ocelově tvrdým břichem, nohama jako kmen stromů a lýtkama velikýma jako moje hlava. A s prsy pokrývajícími tuhé prsní svaly, která každou chvíli vyskakují a škubají se. On chtěl někoho, kdo by vzhlížel k jeho mužné síle. Já bych zase chtěl někoho, kdo by dokázal přelomit basebalovou pálku na dvě poloviny. Jak říkám, měli jsme rozdílný vkus.

Zbytek party tvořil Graham a 3 dívky: Rebeka, Gemma a Karolína. Graham byl chytrý a klidný hoch. Rebeka byla vysoká (160 cm) a docela dobře vypadala. Byla oblíbenkyně Grahama a Briana. Gemma byla o něco menší, asi 158 cm a nebyla tak štíhlá jako Rebeka. Měla nádherně obarvené červené vlasy a nádherný úsmev. Karolína byla ostýchavá, většinou toho moc nenamluvila, ale byla mojí favoritkou. Byla stejně velká jako já a přestože to nebylo zřejmé pod dlouhými černými vlasy, velkými pitomými brýlemi a svetrem, připadala mi, že je z celé party nejhezčí. Kdyby jen chtěla sundat ty zatracené brýle a svetr, abych se přesvědčil, ale vždycky to odmítala. Myslím, že si držela svou ostýchavou podobu.

O všech třech děvčatech jsem fantazíroval. Představoval jsem si jejich obličej na kulturistické postavě se silou, která mnohokrát převyšovala mou. Vykresloval jsme si jak vzpírají, zdvihají podhmatem v každé ruce 36 kg a biceps jim na pažích jen hraje. Pak mě nechaly na své napumpované bicepsy sáhnout a já jsem byl šokován jak byly mohutné na 18 leté dívky. Zkoušel jsem je údery, ale byly tvrdé jako kámen. Vzal jsem kovovou tyč a udeřil do nich, ale ani se nehnuly. Napínaly svaly a pózovali mi celou noc.

Nicméně to vše mělo ke skutečnosti hodně daleko. K mému zklamání vypadaly jako normální 18 leté holky. Možná Rebeka, která byla ze všech největší mohla mít nějakou sílu, ale pochyboval jsem, že její tenká postava může mít nějaké skutečné svaly.

Jednoho slunného odpoledne jsme se všichni po škole sešli jako obvykle venku před vraty. Jako obyčejně jsem byl na kole a Brian také. Chodívali jsme na chvíli ke Karolíně domů a viděli, že žije jenom s tátou, který většinu dní pracoval do pozdních hodin.

„Půjdeme k vám, Karolíno?“ zeptala se Rebeka.

„Jistě.“ řekla Gemma.

„Jsem pro,“ řekl jsem.

„Já ne. brácha chce, abych mu pomohl s malováním jeho nového bytu,“ řekl Brian. „A kde je Graham?“

„Ten šel domů už z půli těláku. Během fotbalu upadl a udělal si něco z kotníkem,“ vysvětlil jsem.
„Tak dobrá. Vypadá to, že budeš s holkama sám, Petře,“ zamrkala Rebeka. Smál jsem se, protože jsem věděl, že mě jen škádlí. Byl jsem si jistý, že u žádné z těch tří nejsem tím oblíbeným.

Když jsme přišli ke Karolíně domů, posadili jsme se kole stolu v kuchyni abychom něco pojedli. Musel jsem si dát kolo dovnitř, protože jsem si zapomněl zámek a nechtěl jsem riskovat, že mi ho někdo ze zahrady ukradne. Vždycky než jsme začali něco dělat, dali jsme si gáblík. Byli jsme rozežraní týnejdři. Rozhodli jsme se pro zdravý salát, protože bylo horko a nechtěli jsme nic teplého.

„Mám naložené okurky,“ řekla Rebeka. „Ó …zatraceně!“ Měla těžkosti z odšroubováním víčka.

„Děcka, můžete to někdo udělat?“

„Ukaž,“ řekla Gemma. Zkusila to, ale marně. Bylo ale hezké vidět, jak se napíná, aby sklenici otevřela. Měl by tu být Brian, aby nám ukázal svoji sílu, říkal jsem si.

„Hej, Petře, jsi jediný silný muž tady,“ a Gemma mi hodila sklenici. Chytil jsem ji a snažil se víko odšroubovat, ale bylo hodně utažené. Namáhal jsem se, ale také bezúspěšně. Bylo to trochu trapné. „Nejde to, je to nějak přilepené.“

„Můžu to zkusit?“ Karolína vzala sklenici. Smáli jsme se když začala otáčet víčkem, ale úsmev nám ztuhl, když víčko odšroubovala.

„To už jsi měl, Petře, skoro dole.“

„No, asi jo.“ řekl jsem, ale věděl jsem, že když jsem jí to podával, bylo víčko stejně utažené, jako když se o to poprvé pokoušela Rebeka.

Při jídle jsem si všiml, že se Karolína dívá na mé paže. Netušil jsem na co myslí. Možná, že se diví jak mohla otevřít sklenici a já ne.

Když jsme skončili, snažili jsme se něco vymyslet, co budeme dělat. Gemma navrhovala televizi, ale to se moc nechtělo. Rebeka navrhla košíkovou na jejich dvoře, ale pak se rozpršelo. Potřebovali jsme něco uvnitř, ale byla tu jen televize se 150 kanály a na žádném nebylo nic dobrého.

„Mno,“ řekla Karolína. Všichni jsme se na ni podívali s očekáváním. Vypadala trochu rozpačitě: „No, ehm .. co takhle zápas v páce?“ Byl jsem šokován a také štastný! Vždycky jsem si přál vyzkoušet svoji sílu na děvčatech a vidět, jak jsou doopravdy silné, ale nikdy k tomu nebyla příležitost. Konečně! Co když mě některá porazí? Co když mě porazí všechny?