Shledání v jižní Kalifornii, část 1

Mladík zjistí, že dívka, kterou znával, vyrostla.

Cítil jsem se hodně pyšně, když jsem popíjel drink a polehával na křesle na
verandě. Konečně jsem sebral odvahu a požádal Kim Millerovou o rande, a
kupodivu, řekla ano. Byla vedoucí roztleskávaček na Fall River High a
největší kočka z celé školy.

Nebylo pro mě lehké požádat Kim o rande. Byla to nádherná blondýnka, o něco
vyšší než já. Mylně jsem se domníval, že ji budou přitahovat pouze drsňáci,
kteří si vykolíkovali terén na střední škole, ale znal jsem ji od prvňáku a
vždycky byla přátelská.

Zdálo se, že u ní výška nehraje roli, ale pro mě byla důležitá. Vždycky
jsem se mezi dívkami cítil nejistě, a další děcka, zvlášť kolohnáti, mi
vždycky ze života dělali peklo. Můj jediný zločin však byly mé nešťastné
geny. Nerad bych zůstal sám, ale vypadalo to, že mi nic jiného nezbude.
Proto mě vždycky tak potěšilo, když si Kim našla čas a bavila se se mnou.

Znovu jsem si lokl koly, položil ji na opěradlo křesla, opřel se dozadu a
zavřel oči, a snil o vysněném rande s Kim. Z bůvíjakého důvodu jsem si
představoval, jak jde se mnou ve svém úboru roztleskávačky. Usmál jsem se a
upadl do polospánku v horku nádherného pozdně letního dne v Coloradu.

Byl jsem ponořen do svého snění, když se do něj vetřel nevítaný host.

“Ahoj Tomášku!”

Při slovech vetřelce se obraz Kimina těla před mýma očima rozplynul jako
dým. Okamžitě jsem ten hlas poznal. Patřil té otravné Tracy. Dceři
nejlepších přátel mých rodičů.

Ne že by byla ošklivá nebo tak něco. Byla na svůj věk velmi roztomilá, ale
právě ten věk byl problémem. Bylo jí teprve 12, příliš málo na to, aby se
motala kolem 18-letého středoškoláka. Pokaždé, když její rodiče přišli na
návštěvu, chtěla být se mnou. bylo to skoro, jako bych byl její chůva.

Ještě horší bylo, že byla nejspíš do mě trochu zamilovaná. Zpočátku mi to
lichotilo, ale prostě jsem neměl čas na dvanáctiletou holku.

Když mi zkazila snění, otevřel jsem oči a uviděl hezkou, téměř dívčí
postavičku stát u mého křesla. Usmívala se na mě, v ruce svůj oblíbený
mučící nástroj. Nesnášel jsem ho. Navíc jsem nikdy neměl rád fialovou
barvu.

Tracy byla drzá a hezká jako vždy, na sobě žluté šortky a pruh látky kolem
hrudi. Pomyslel jsem si, že je moc mladá na to, aby se takhle oblékala, ale
zdálo se, že to jejím rodičům nevadí. Světlé vlasy měla jako obvykle
svázaná do copu. Vypadala tak ještě mladší, než opravdu byla.

Ingnoroval jsem frisbee v její ruce, a začal jsem ji hubovat.

“Jmenuji se Tom! Ne Tomášek! Nebo Tomíček! Nebo Téčko! Přestaň mi dávat své
přezdívky! Říkej mi TOme! Rozumíš?”

Vypadala, že jí mé výčitky vůbec nezajímají, ale řekla nepřesvědčivě: “Jak
chceš!”

Udělala krok od mého křesla, a začala vzrušeně poskakovat nahoru dolů, než
řekla obávaná slova.
“Tome, pojďme zase hrát Frisbee!”

Už jsme tím prošli mockrát. Řeknu ne, ona začne žalovat mým nebo svým
rodičům, a ti přijdou zakročit. Vždycky jsem si s ní nakonec frisbee musel
hrát.

Bylo to nevyhnutelné jako východ a západ slunce nebo střídání ročních
období. Její nebo moji rodiče vždy stáli na její straně. Byl to způsob, jak
mohli zadarmo získat někoho na hlídání a mít ji z krku. Tentokrát jsem se
smířil s nutností a překvapil ji svým souhlasem. “Dobře!” Ale radost jsem z
toho neměl, jako obvykle.

Než jsem vstal, díval jsem se chvíli na svou protivnici.Pokaždé, když jsme
se setkali, vypadala větší a těžší. Rostla jako z vody a měl jsem ji proto
rád o to míň. Byla už o kousek vyšší než já a dokonce i těžší. Má výška a
váha se zastavila v posledních letech na 159 cm a 55 kg, ať už jsem dělal
cokoli.

Pořád jsem doufal, že ještě vyrostu, ale měl jsem už 18 a má naděje
pohasínala. A tahle dvanáctiletá holka mi rostla přímo před očima. Cítil
jsem se jaksi méněcenný, a vybíjel jsem si to na Tracy. Když byla pryč,
bylo mi vždycky líto, jak jsem se k ní choval, ale věděl jsem, že bez
ohledu na mé nevlídné chování mě má ráda.

Šli jsme dál na dvorek. Trycina nálada se změnila, v hlase se jí objevily
známky smutku.

“Je to naposledy, co alespoň na čas hrajeme frisbee, stěhujeme se příští
týden do jižní Kalifornie.”

Byla to nejlepší zpráva, jakou jsem kdy slyšel, možná s výjinkou Kim
říkající ano. Zkusil jsem skrýt své nadšení a řekl nejsmutnějším hlasem, na
jaký jsem se zmohl.

“Je mi to líto, Tracie, hrál jsem s tebou frisbee rád.”

Trochu překvapeně řekla: “Vážně?” Zastavila se a otočila se ke mně.
“Myslela jsem, že ne! Že mě nemáš rád!”

Věci šly jednou pro změnu podle mého. Mohl jsem si tedy dovolit
velkorysost.

Odpověděl jsem: “ovšem že tě mám rád. Koneckonců, naši rodiče jsou nejlepší
přátelé.”

Tracie to opravdu potěšilo a odpověděla něco, s čím jsem nepočítal.

“Mí rodiče říkají, že nás v jižní Kalifornii budete často navštěvovat.
Takže pořád můžeme hrát frisbee a dělat i jiné věci.”

Druhá část věty mě trochu zahanbila. Tyjiné věci, co jsme dělali, jsme
dělali hlavně proto, abych si vyléčil své ego po frisbee. Byla tak
zatraceně atletická na svůj věk.

Zašli jsme ještě dál do dvora, kde jsme měli dost místa na frisbee. Tracie
hodila talířem po mně ze vzdálenosti asi 16 metrů. Snášel se ke mě po mé
pravé straně. Pohnul jsem se, abych ho chytil. Když jsem po něm sáhl, uhnul
stranou a dopadl na zem.

Shýbl jsem se pro něj a slyšel, jak se Tracie pochechtává. Jako vždy,
ročilil jsem se a hodil talíř po ní vší silou. Chvíli se točil ve vzduchu a
pak dopadl asi 3 metry před ní.

Zakřičela na mě: “Půjsu blíž, abys ke mně dohodil!” A pak se znovu zasmála.
Bylo to k vzteku.

Když jsme házeli dál, byl jsem vzteklejší a vzteklejší. Zdálo se mi, že
vždy shcválně poodejde tak daleko, abych k ní nedohodil. Jako by mi říkala,
jsem lepší a silnější než ty.


Celý článok si môžu prečítať len prihlásení užívatelia. Prosím Prihláste sa, alebo si zadarmo vytvorte Nový účet

Autor: valerafon, Preklad: EagerVictim

Pridaj komentár