Angie’s Toy Boy

Angie má 195cm a 100kg, samé svaly. Tom 155cm a 55kg.

O nové holce na centrální střední se mluvilo od chvíle kdy nastoupila.
V patnácti letech byla skutečnou obryní, čnící do výše 195 cm a a vážící přes
100kg, ikdyž z jejich volných svetrů až ke krku a pytlových kalhot, které stále
nosila, byla patrná jen její široká, mohutná ramena a masivní poprsí. Její ruce
a nohy, nadměrné dokonce pro dívku jejího vzrůstu, byly dvakrát tak velké ve srovnání
s většinou chlapců. Její černé vlasy s krátkým chlapeckým střihem, rámující pevnou
čtvercovou tvář s půvabně nádhernými rysy, které by mohli být ozdobou kteréhokoliv
módního časopisu musí rozptýlit jakoukoliv pochybnost, nehledě na její rozměny,
že by mohla být tlustá.

Štastnou shodou okolností dostala skříňku hned vedle Toma. Když si ráno
měnili knihy po první hodině, Tom si, když stáli vedle sebe, s jeho postavou 155 cm
vysokou a váhou 55 kg připadal jako malé dítě. Jeho oči sotva dosáhli vyboulenin
tvořené poprsím na volném svetru. Ačkoliv, jako moho menších kluků, byl fascinován
vyššími, většími děvčaty, nemohl si pomoci, ale měl pocit, že tato holka je příliš
ohromná i pro jeho gusto. Ona si ale zřejmě nevšimla jeho rozpaků, podívala se dolů
a pozdravila ho s okouzlujícím úsměvem na rtech: “Ahoj, jmenuji se Angie McPhallon.
Vypadá to že budeme sousedy”.

Rozrušen? zamumlal: “Ahoj. Tom Linday. Rád tě poznávám”.
“Jsi také ve druháku?”
Bože! Teprve druhačka? Tom váhavě odpověděl: “Ne, ve třeťáku”.
“Oh” znovu ten okouzlující úsměv “Z vyššího ročníku! Výborně! Možná bys mě
mohl pomoci se tady se vším obeznámit, je to tu pro mě tak cizí.”
“Uh, jistě.” Tom zavřel svou skříňku, otočil se a nervozně podíval nahoru
směrem k ní. Zjistil, že svůj krk při tom musí pořádně natánhout. “Dobře, uvidíme se
později, musím do třídy”.
“Já také, ahoj Tome”. Otočila se a odkráčela lehce a svižně dlouhými kroky,
které odpovídali její výšce, chodbou dolů. Sledoval ji a zjistil, že je téměř nemožné
odtrhnout pohled od vzdalující se postavy, dokud nezaslechl za sebou přidušený smích.
“Aby ti nevypadli oči z důlků, kámo”. Byl to jeho nejlepší kamarád Willard.
“Je pro tebe příliš velká”
Tom trhl hlavou, a s usměvem “Ta je příliš velká pro kohokoliv” odpověděl,
“přinejmenším pro každého v této škole.”
Willard se široce smál “Od včerejška kdy je tady, tak si hromada kluků láme
nad tím, co se kromě těch dvou pekelných bucharů skrývá pod těmi pytlovými hadry”.
To si olízl rty: “Přemýšlí někdo o tom zjistit co tam je? ”
“Co vím, tak nikdo. Pokud ovšem ty sám o tom neuvažuješ, ale v tom případě by
sis měl dát nejdřív poslední pomazání.”
Tom se smál. “Bez šance, jdem nebo přijdem pozdě na hodinu”.

Když v poledne dorazil ke své skříňce, zrovna vytahovala své knihy ven.
“Znovu zdravím”, vítala ho. “Jdeš někam na oběd nebo jíš tady?”.
“Jdu domů”, odpověděl. “Bydlím jen pár bloků odtud.”
“Skutečně? Ja také. Na které ulici”
Zaváhal, varovné zvony mu začali tlouci v hlavě. “Uh, na ulici Carlsona”, řekl
nakonec, “na rohu s ulici Dousmanovou”
Smála se, “není to náhoda? Jsme sousedé také doma. No, přesněji, bylím jen pár
domů od Carlsonové, na rohu s Bellevueovou”. Sešpulila rty, podívala se něj očima,
kterým se náhle ztěžkla víčka. “Nechceš jít se mnou domů?”
Cítil, že se jeho tvář náhle rozpálila: “Ah, děkuji Angie, ale musím být za chvíli
doma, jsem  s někým domluvený”, řekl nepřesvědčivě. “Běž klidně dopředu”.
Vypadala pobaveně: “Jistě, rozumím, uvidíme se odpoledne”. Pohupovala se chodbou pryč,
přičemž Tom nebyl opět schopen odtrhnou oči od její masivní postavy.

Znovu ji viděl až po první hodině odpoledne. Jen se krátce pozdravili. Nicméně, když se
otáčel od své skříňky a chtěl kolem ní projít, otočila se k němu a její mohutná prsa se
otřela o jeho čelo tak, že byl odstrčen a narazil hlavou do své zamknuté skříňky.
Zastavila se a pobaveně se na něj dolů podívala. Pak si postoupila dopředu a mírně
ohla dokud se její prsa nedotkla jeho nosu.
“Jsi v pořádku?” zeptala se ho.
“A-Ano, jistě” zakoktal se a vzteky zčervenal. Posunul se na stranu tak, aby mohl
kolem ní proklouznout a spěchal do třídy.
Kdykoliv jej Angie poté potkala na chodbě nebo u skříňky, vždy jej obdařila stejným
blahosklonným pohledem a kdykoliv měla možnost, tak se o něj svým velkým tělem otřela
a nezbedně se na něj smála, když se neustála červenal a když měnila směr jeho pohybu.
Začala na něj mít navzdory jeho rozpakům vliv, na konci dne pocitoval tepání v podbřišku
a neodolatelnou touhu zjistit, co se skrývá pod jejím oblečením. Na konci týdne nemyslel
prakticky už na nic jiného, snil o tom jak je mačkán proti jejímu obrovitému poprsí.
Trochu se podivoval, zda se do této impozantní mladé amazonky trochu nezamiloval.


Celý článok si môžu prečítať len prihlásení užívatelia. Prosím Prihláste sa, alebo si zadarmo vytvorte Nový účet

Autor: Puppetman, Preklad: Mark

Pridaj komentár