Karla

Zneužívání dětí ve školce se někdy nevyplácí

…
Varování: Tato povídka obsahuje materiál otevřeně sexuální povahy a velké
množství nechutně brutálního násilí. Pokud by Vás to mohlo nějak poznamenat,
jděte pryč.
…

Jana posadila dívenku na stůl, roztáhla jí nohy a začala jí lízat její
kundičku. “No
neboj se dítě”, šeptala, “bude se ti to líbit, uvidíš” a opět sklonila hlavu
do jejího
klína. Dívka neměla ponětí co se děje a proč jí paní učitelka líže  a hladí
na
místech kudy ona čůrá.

V tom se otevřely dveře. Jana sebou leknutím cukla. “Co sem cho… ?!” , už
nedořekla. Do kumbálu totiž vstoupila cizí obryně. Byla mladá, svalnatá,
velmi
vyvinutá, na některých místech až příliš. Někdo by snad mohl říci, že byla
tlustá,
ale málokdo by si to při pohledu na její tělo dovolil. Po celém těle byla
černá,
jako aksamit hebká kůže napínána k prasknutí  množstvím pevného tuku pod
kterým bylo znát ocelové svaly. Obryně měřila hodně přes tři metry a její
váhu
se Jana neodvažovala odhadnout. Každopádně to bylo hodně přes tunu…

“Co tady chcete?! Neumíte klepat, a vůbec, kdo jste?”, ptala se rudá
Jana, přichycená při činu. Jak to teď vysvětlím?
“A co tady děláš ty?”, zamručela obryně výhružně.
“Aaa….prohlížím tady tu dívku, jestli nemá klíště”, koktala Jana
nervózně a připadala si jako školačka.
“Hledáš klíště jazykem ty děvko?!”
Janě začal být všechno jedno. Stejně ji potom odsud vyhodí. No, nakonec
práce
stejně nestála za nic. Proto se ušklíbla a řekla: “dělám ji dezinfekci!”
“Tak dezinfekci”, procedila obryně a udělala krok směrem k Janě. Místnost se
pod jejím gigantickým tělem celá zatřásla a Janu hned napadlo, že udělala
chybu.
“Ráda si hraješ s dětma?”, ušklíbla se Karla – tak se obryně jmenovala,
“jdi si
hrát dítě”, řekla a sundala dívenku ze stolu. Obě spolu osaměli. Jana se
začala
třást strachem. Co se mnou udělá, ptala se sama sebe. Vždyť mě může
rozmačkat
jednou rukou. Ale ne, to by byla přece vražda a já si jen hrála.. I když
tyhle
genetický mutanti to nemaj v hlavě v pořádku a některý taky neuznávaj lidi
jako
rovnocennou bytost.

Autor: DEA